Selské baroko a Soběslavská Blata. V kraji mezi Soběslaví a Veselím nad Lužnicí patří tato dvě sousloví snad ke každé vesnici. Mažice nevyjímaje. Obec, o které jsou první písemné doklady z roku 1354, je, co se selského baroka týče, jedním z nejdochovanějších míst. Podobně je to s blaty – rašeliniště jsou tu všude kolem.
O Mažicích a jejich historii si řekneme více někdy příště, dnes dostane prostor Mažická naučná stezka. Ta má dva okruhy – menší na pěti informačních tabulích představuje místní kraj a historii obce, delší vede do sousedního Zálší a pak kolem rašelinišť zpátky do Mažic. Projít oba okruhy není nic těžkého, na člověka nečekají žádné kopce, ani náročný terén, v podstatě je také jedno, jestli začnete v Mažicích nebo v Zálší.
Spojte návštěvu naučné stezky s návštěvou pomníku pozemkové reformy
My začali v Zálší. Nejdříve jsme se podívali na pomník pozemkové reformy z roku 1923, který stojí u silnice nedalo místního hřbitova, pak jsme se autem přesunuli do samotné obce – auto jsme nechali u druhého z rybníků nedaleko obecního úřadu. Dál jsme šli pěšky – k severu, po asfaltce vedoucí z obce ven. Po pár stovkách metrů jsme odbočili doprava, další polní asfaltka nás pak vedla kolem přírodní rezervace. Ukazatele nebo tabule naučné stezky tu žádné nejsou, orientovali jsme se podle on-line mapy.
Po dalším přibližně kilometru jsme se dali na křižovatce cest opět doprava a začali se blížit do Mažic. A tady už to začíná být zajímavější. Kousek od křižovatky je odbočka do lesa k rašelinnému jezírku, kolem kterého na černém (rašelina) břehu rostou bílé břízy. Kontrastní scenérie je jedním slovem nádherná. Místní jezírko je navíc přístupnější než rašelinné jezero na Borkovických blatech. A není tak zarostlé.
Po návratu na trasu naučné stezky pak brzy narazíte na Mažickou studánku. Ta je vyrobena z kmene topolu, který rostl v Mažicích. Vodu ochutnejte, místní si pro ni jezdí s lahvemi. A asi nejen místní.
Výlet zvládnete i s kočárkem, nezabere vám víc než dvě hodiny
U studánky se potkávají velký a malý kruh stezky – na něm pak jsou informační tabule. Nás osobně nejvíc zaujala tabule představující školu v Zálší, která byla ve své době školou pro široké okolí. Do Zálší jsme pak šli cestou mezi poli, kudy chodily generace mažických dětí do záleské školy – v každém počasí, v každé roční době…
Příchod do Zálší je smutný. Vedle fungujících hospodářských budov a kravínu jsou tu ruiny, které připomínají socialistické zemědělství. O kus dál je rozpadající se zámeček, který ale snad někdo dává do pořádku. Hodně zajímavé je napojení zámečku na kostel Navštívení Panny Marie – tvoří jednu budovu, přičemž její kostelní část je opravena. Snad ještě dodejme, že kostel byl k baroknímu zámečku, který vznikl přestavbou původní tvrze, přistavěn.
Oba okruhy jde zvládnout pěšky i na kole, s dětmi a určitě i s kočárkem. Výšlap je nenáročný a i když půjdete hodně zvolna, nezabere vám víc než dvě hodiny. I se svačinou u Mažické studánky.