Kdysi byl Janov jen malou samotou, kterou tvořilo pár domků kolem kostelíka sv. Jana Nepomuckého (postaven mezi lety 1712 – 1716). Všude kolem byly lesy, které se táhly až k Lužnici – třeba už jméno vesnice Doubí, která je poblíž, říká, že kolem byl dubový les. Dnes jsou lesy minulostí, všude jsou pole a na nich (ke škodě přírody) často řepka a kukuřice. Nezachoval se ani kostelík. Ten vyhořel v roce 1876. Obnoven a přestavěn do současné podoby byl v roce 1879.
My se v článku vypravíme právě k němu, přesněji na hřbitov, který jej obklopuje. Tady totiž pozorný návštěvník narazí na hrob, který okamžitě vzbudí jeho pozornost – na náhrobním kameni totiž není žádné jméno. Pohřbený je tady mrtvý beze jména – neznámý vězeň č. 9851.
Příběh vězně č. 9851 skončil na Soběslavsku. Kde a kdy začal?
O jeho životě je toho známo málo. Na náhrobku se udává, že jde o muže ve věku přibližně 35 let… a to je vše. Další fakta se dají odvodit z historických událostí, které předcházely jeho smrti. S jistotou víme, že neznámý vězeň č. 9851 je jedním z tisíců vězňů, které se nacisté snažili „evakuovat“ z vyhlazovacího tábora v Osvětimi a zakrýt tak svoje zločiny před postupující Rudou armádou.
Transport, ve kterém byl s dalšími přibližně 3 500 zuboženými vězni, převážen i náš neznámý mrtvý, mířil přes Moravu, Pardubice, Prahu a České Budějovice na jih – do koncentračního tábora Mauthausen, kde zemřel na následky mučení například český písničkář Karel Hašler. Vězni byli namačkáni vestoje jeden na druhém, v době, kdy vlak projížděl přes jižní Čechy, dosahovaly mrazy přes 20 stupňů.
Cestu nepřežilo několik stovek vězňů, mrtvá těla byla vyhazována vedle trati. Do těl ještě stříleli dozorci – co kdyby se někdo takto pokusil o útěk? Za Roudnou byl takto vyhozen i vězeň č. 9851. Pohřben je v Janově. Jeho hrob nejprve zdobil jen jednoduchý pomníček, dnešní náhrobní kámen je mnohem mladšího data.
Více o celém transportu 92420 a jeho průjezdu jižními Čechami najdete v článku na webu Severní Budějovicko.