S Blatským muzeem za Ťutínkem na Veselské pískovny

Mravkolev běžný aneb obávaný Ťutínek. Z archivu autora.

Druhá prázdninová výprava s Blatským muzeem je za námi – tentokrát jsme s RNDr. Jiřím Běhounkem, entomologem a učitelem biologie soběslavského gymnázia vyrazili za Ťutínkem a dalším zajímavým hmyzem Veselských pískoven. Znalce hmyzu doprovázel botanik RNDr. Daniel Abazid, protože Veselské pískovny a písečný přesyp u Vlkova jsou také rájem rostlin, které nikde jinde moc nepotkáte. Věrný heslu „dokud je to uvnitř (v hlavě), musí to ven (na papír)“ jsem připravil krátký report.

Účast? Za Ťutínkem se nás vydali snad tři desítky, možná nás bylo i o něco víc. Entomologická výprava začala v kempu před občerstvením, odkud jsme vyšli po naučné stezce Veselské pískovny k písečnému přesypu Vlkov, kde byl cíl. Start byl v deset, rozešli jsme se kolem třetí. Parkovat se dalo na hlavním parkovišti na louce před kempem, celodenní parkovné tu stojí padesátikorunu.

Průvodcem nám byl Jiří Běhounek, učitel biologie soběslavského gymnázia. Z archivu autora.

Ptáte se, jestli se nám legendární mravkolev ukázal?

Ano, a skoro to vypadalo, že na nás čekal – ochotně se nechal vyhrabat z pasti, stejně ochotně (a dlouho) pak pózoval, než se vydal vykroužit si v písku další trychtýř, kde byl lovil nebohé mravence. Svoje pasti Ťutínek staví jen malý kousek od kempu na břehu (hlavní) Veselské pískovny. Jsou přitom tak nenápadné, že pokud je člověk cíleně nehledá, nevšimne si jich. Z jeho pohledu je to jedině dobře – a ani já neprozradím přesnou lokaci.

Mravkolev má hrozivá kusadla. Z archivu autora.

Mravkolev běžný (Myrmeleon formicarius) je mimořádně zajímavé stvoření. Dospělý připomíná jepici, létá převážně večer a člověk si jej snadno splete s jiným hmyzem. Larvu, tu si ale nespletete ani omylem. Má zavalité tělo a obrovská kusadla, která jsou vybavena unikátním mechanismem – každá čelist se může scvaknout vlastní rychlostí. To zaručí, že se dotknou kořisti ve stejný okamžik – útěk je pak zhola nemožný.

Zajímavý je i příjem potravy a vyměšování larvy mravkolva. Ťutínek nemá řitní otvor, všechno, co za několik let svého života na dně trychtýřovité pasti pozře, v něm i zůstane. Teprve dospělcům se trávicí trubice otevře a jednou z prvním velkých věcí v jejich životě je, že jdou na velkou. A to na velkou dosti velkou.

Co další jsme na Veselských pískovnách potkali?

Saranče modrokřídlá. Krásná, že? Z archivu autora.

Nádherná jsou sarančata – hlavně modrokřídlé a blankytné, šídla a vážky, našli jsme dokonce mladou krtonožku a maličkého čolka ještě se žábrami. V jezírkách kolem pískovny trůnily vzácné kuňky, potkali jsme potápníky, splešťuli blátivou, vodoměrky, na přesypu pak ještě včely samotářky…

Do toho zajímavá květena – masožravé rosnatky, bublinatky a další vodomilné rostliny jsme viděli v zapomenutých zákoutích kolem pískovny, suchomilné rarity jako nahoprutka písčitá, radyk prutnatý nebo na duně hojný paličkovec šedavý na nás čekaly na přesypu.

Byli jsme po vycházce za mloky na Borkovická blata a za netopýry a rorýsi v Soběslavi na třetí výpravě Blatského muzea letos a pokaždé to stálo za to. A když tentokrát děti ostatních účastníků omrzelo lovit hmyz do půjčených sítěk, jednu jsem si půjčil i já… a byl jsem skoro v nebi – nosil jsem k určení sarančata, střevlíky, páchnoucí kněžice i jednu krásnou maloočku smaragdovou.

Víc jsem nestihl, síťku mi sebralo další dítě. To moje. 😉

Závěr vycházky byl na písečném přesypu. Z archivu autora.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *