Soběslavské Soliny už toho zažily hodně. Za Rožmberků bylo na jejich okraji popravčí místo. Na konci druhé světové války, v květnu 1945, tu místní popravili snad až 35 zajatých vojáků wehrmachtu. Jejich těla jsou ještě dnes pohřbena pod sportovním areálem. A konečně, o pět let později se bývalé nebezpečné bažiny staly místem, kde se konala soběslavská „Země živitelka“ – taková, jakou známe z Výstaviště v Českých Budějovicích.
Přímých účastníků už mnoho nežije, ale jsou. Jednoho jsem potkal v Předboři, odkud pocházím. V době výstavy mu bylo sedm let, jeho vzpomínky jsou kusé a ryze dětské, jak také jinak:
No, já si nejvíc pamatuju, že jsem tam poprvý viděl elektrický autíčka (autodrom). A pak ještě velkou dřevěnou halu, které se říkalo Lamela. V ní toho bylo hodně, já si vzpomínám, že tam byla ukázka výroby cigaret z Kutné Hory. Všude bylo hodně zemědělské techniky, měli jsme ze všeho oči navrch hlavy. Na výstavu jsme jeli se školou, jel s námi učitel Kalaš ze Zvěrotic, který tehdy v Choustníku učil…
Slova pamětníka ukazují Výstavu jižních Čech očima sedmiletého dítěte. Zážitek to určitě musel být velký, dnes je mu osmdesát – a kdo ví, co si budu pamatovat v osmdesáti třeba já, jestli se tedy osmdesátky dožiju.
Výstava jižních Čech v Soběslavi 1950. Pár faktů pro připomenutí
Soběslavská výstava úspěchů prvních let komunistického režimu se měla stát a stala se výkladní skříní československé cesty k lepším zítřkům. Na druhou stranu, v době jejího konání byla 27. června 1950 po zinscenovaném procesu popravena Milada Horáková. Ve stejném procesu byl k trestu smrti odsouzen intelektuál Záviš Kalandra, na doživotí byl do vězení poslán nakladatel František Přeučil, otec oblíbeného herce Jana Přeučila, a další.
Celostátní výstavy se zúčastnily špičky tehdejší komunistické moci – předseda vlády a budoucí prezident Antonín Zápotocký, do Soběslavi zavítal i válečný hrdina (a taktéž budoucí prezident) Ludvík Svoboda. Výstava byla spojena s projevem ministra vnitra Václava Noska, který představil tzv. Soběslavský program pro MNV, jenž obsahoval práci a úkoly referentů MNV, ONV a KNV.
Běžní návštěvníci? Bylo jich za 45 dnů trvání akce na čtvrt milionu – nikdy dřív, ani nikdy poté už Soběslav podobnou návštěvu nezažila. Několik dobových fotografií naleznete i na Facebooku ve skupině Soběslav.
Co všechno nám po výstavě v Soběslavi do dnešních dnů zbylo? U Lužnice stojí a funguje tehdejší výstavní restaurace – ano, dnes jí říkáme Paluba. Cestou od nových škol k fotbalovému stadionu jste už určitě potkali sochu Rudoarmějce a sochu nazvanou Husitská stráž (autorem je Jan Vítězslav Dušek). I tyto sochy jsou památkou na výstavu – stály u vstupu do areálu, který byl u nových škol. Památkou na výstavu je i Sokolovna, kde byl Pavilon zemědělství. Na bývalém výstavišti stojí i dnešní fotbalový stadion a další sportoviště.
Pěkný den, v Soběslavi byl hlavně vyhlášen Soběslavský plán a to ministrem infromací Václavem Kopeckým.
https://www.mdh21.cz/slovnik/sobeslavsky-plan/