Byl jednou jeden král. Asi jen málokdo neviděl filmovou pohádku, ve které byla sůl nad zlato a krále si střihl Jan Werich. V jedné z vedlejších rolí se v pohádce objevil i nádherný kamenný most přes rybník Vítek u Nové Hlíny na Třeboňsku, ze kterého sypali sluhové krále všechnu sůl z království do vody.
Most z kategorie mostů inundačních je sice už za hranicemi Soběslavska, ale autem u něj budete už za 30 minut (přes Lomnici a Novosedly). Nebo za dvě hodiny, pokud se vydáte na kole po cyklotrase přes Vlkov, Klec a (opět) Novosedly. Návštěva stojí za to v obou případech.
U Nové Hlíny stály původně mosty dřevěné
Co znamená, když se řekne, že je most inundační? Úlohou takového mostu je chránit důležitou cestu v případě povodní či záplav. A ty byly v místě v okolí Třeboně časté, hlavně při výstavbě rybníka Rožmberk byla zaplavená velká plocha. Koneckonců, není se co divit, Třeboňsko je placaté až běda.
Zaplavována bývala i Moravská cesta. Ta vedla ve středověku z Třeboně do Hradce a byla důležitou spojnicí na Moravu. Už na konci šestnáctého a začátku sedmnáctého století byly tedy postaveny dva dřevěné mosty. Ty zničila francouzská vojska v roce 1741.
Další most, kamenný a stojící dodnes, nechal přes rybník Vítek postavit v roce 1781 kníže Jan Schwarzenberg. Vítek jako takový v té době ještě neexistoval, pod mostem tekl jen malý potok. Most dvě století sloužil dopravě, teprve v roce 1988 byla otevřena dnešní silnice vede nedaleko od něj. Je až s podivem, že úzká a lehce klenutá vozovka mohla sloužit například automobilové dopravě mezi Třeboní a Hradcem tak dlouho.
Rekonstrukce vrátila mosta jeho dávnou krásu
V roce 2002 most poškodily povodně, voda podemlela dva pilíře. Následná rekonstrukce vrátila mostu jeho dávnou krásu. Byl odstraněný asfaltový povrch, most se dočkal omítnutí a vyčištění. I díky rekonstrukci se kamenný most u Nové Hlíny dostal opět do hledáčku filmařů. V pohádce Z pekla štěstí z něj do vody shodili krále a princeznu. Objevil se také ve filmu Všichni moji blízcí.
Most u Nové Hlíny skrývá ale také jedno smutné tajemství. Po atentátu na Reinharda Heydricha z něj podle svědků byl sypán popel popravených obětí heydrichiády, respektive většiny z 156 mužů a žen zastřelených v roce 1942 na popravišti v Táboře. Žádný pomníček ale ani u mostu samotného, ani nikde na břehu rybníka Vítek nehledejte.
Možná ještě jednu poznámku k Nové Hlíně. Právě odtud pocházel a právě tady se nějaký čas skrýval Karel Čurda, zrádce, který gestapu prozradil úkryt Jozefa Gabčíka, Jana Kubiše a dalších mužů, kteří se podíleli na odstranění Heydricha.
