Židovský hřbitov v Tučapech. Místo, kde kameny vyprávějí příběhy

Když procházíte centrem Tučap, kde na místě hostince U Modré hvězdy stojí dnes poloprázdné nákupní středisko ve stylu socialistického realismu, možná ani netušíte, že na okraji této malebné jihočeské obce leží místo, které vypráví příběhy o osudech a snech lidí, kteří tu byli celá staletí doma. A kteří postupně mizeli s tím, jak jejich komunita splývala s okolní společností, ti poslední pak po vzniku Protektorátu v nacistických vyhlazovacích lágrech.

Řeč je o židovské obci, která bývala v Tučapech stejně silná jako v Myslkovicích nebo Přehořově. Důvod byl stejný – už od dob Petra Voka měli Židé zákaz přebývat v Soběslavi. Podnikat tu mohli, žít tady jim bylo zapovězeno, domov si proto budovali v okolních obcích.

A zmíněné místo? Tím je tučapský židovský hřbitov, který zvídavý cestovatel najde na jihozápadním konci obce za Černovickým potokem. Dnes leží v těsném sousedství zástavby, přes potok je hřiště, kde hrají svoje zápasy místní fotbalisté a kde se pořádají hudební zábavy, požární soutěže a další akce. Není tak daleko za obcí, jako je tomu v Myslkovicích, nebo ztracený v lese, jako je židovský hřbitov přehořovský.

Na rozdíl od zmíněných hřbitovů je ten tučapský i mnohem lépe přístupný – stačí odbočit ještě v Tučapech ze silnice na Dírnou za Černovickým potokem doprava a uzká ulička vás po přibližně 200 metrech pěšky i autem dovede až k vratům márnice, která dnes slouží jako vchod na hřbitov, který je celoročně otevřen.

Něco málo z historie? Židovský hřbitov v Tučapech byl založený někdy na počátku 18. století, uvádí se, že před rokem 1713. Na hřbitově je na 360 náhrobků, nejstarší pocházejí z roku 1725. Stejně jako na jiných židovských hřbitovech, i tady každý náhrobek vypráví svůj příběh – některé jsou prosté, jiné okázalejší, s hebrejskými, německými nebo českými nápisy. Pojďme si jeden z těchto příběhů přiblížit – příběh bolesti, utrpení i síly začít život úplně odznovu, i když se zdálo být vše ztraceno. Takový příběh vypráví náhrobek rodiny Ančerlových.

Karel Ančerl se narodil 11. dubna 1908 v Tučapech. Jeho rodina zde žila po generace a byla součástí místní židovské komunity, on sám se proslavil jako šéfdirigent České filharmonie a později po emigraci jako šéfdirigent symfonického orchestru v Torontu. Jeho život však poznamenala obrovská osobní tragédie za druhé světové války – byl deportován do Terezína a poté do Osvětimi, kde zahynula celá jeho rodina… rodiče Leopold a Ida, manželka Valy i syn Jan, který se narodil v roce 1943 v koncentračním táboře Terezín. Holocaust přežil pouze strýc z matčiny strany a jeho syn.

Prostý náhrobek na tučapském židovském hřbitově nezměrnou tragédii Ančerlových připomíná, byť slavný dirigent odpočívá na pražském Vyšehradském hřbitově. Pojedete-li přes Tučapy, zastavte se tady a navštivte místo, kde kameny vyprávějí příběhy, byť někdy jsou plné bolesti – stačí jen na chvíli zadržet dech a naslouchat.