První Židé se na našem území začali usazovat už v devátém a desátém, století, jejich přítomnost například v Praze potvrzuje židovsko-arabský kupec a cestovatel Ibrahim ibn Jacob ve svých zprávách v roce 965. Do Soběslavi přišli Židé za Rožmberků v 16. století. Ve městě samotném se postupně usadilo několik rodin, které tu provozovaly obchody.
Soběslav Židům zapověděl Petr Vok
Stejně jako jinde, ani v Soběslavi ale nebyli Židé vítáni – hlavně místním obchodníkům byli velkou konkurencí. Když pak v roce 1594 vydal Petr Vok listinu, kterou dávál soběslavským měšťanům nová privilegia ohledně pohybu osob a nakládání s majetkem, byl zmíněn i zákaz pobytu Židů v Soběslavi. Židé se museli vystěhovat za brány města – do Myslkovic, Přehořova či do Tučap. V těchto obcích jsou připomínkou jejich přítomnosti dodnes dochované židovské hřbitovy.
Další více než dvě století byla Soběslav bez židovských obyvatel. Teprve po roce 1867, kdy byla vydána nová ústava, která život židovské komunity na našem území zrovnoprávila, se Židé do Soběslavi začali vracet. V roce 1874 byla pak dokonce v Panské ulici vystavěna synagoga. Více o ní je v dalších odstavcích, teď dejme prostor svitku tóry, který v soběslavské synagoze byl a který je dnes ve vlastnictví kongregace Ner Shalom ze Spojených států.
Výjimečnost tohoto svitku potvrzuje citace ze stránek kongregace: Tento svitek Tóry používá speciální písmo zvané „upravený Bejt Josef“. Tento svitek je obzvláště neobvyklý, protože je napsán na přibližně 50 jeleních kůžích (břiších). Podle židovského práva nesmí být zvíře zabito jen proto, aby bylo použito na kůži, ale musí být také použito k jídlu. Jeleni jsou košer zvířata, ale je těžké je šekovat (zabíjet rituálně košer způsobem). Domníváme se proto, že jeleni nebyli Židy zabiti ani sežráni; nicméně jejich kůže byla zakoupena pro svitek Tóry.
Vedle synagogy byla otevřena také židovská škola, nejprve soukromá, od roku 1881 veřejná. Počet osob židovského vyznání v novodobé historii města? Při sčítání lidu v roce 1900 se k židovskému obyvatelstvu přihlásilo 129 osob.
Synagoga v Soběslavi stála v dnešní Jirsíkově ulici
Soběslavští Židé měli také svoji synagogu. Otevřena byla v roce 1874 v tehdejší Panské ulici (později Židovská, dnešní Jirsíkova) v domě, který židovská obec, již tehdy vedl Leopold Rind, koupila za 3 500 zlatých od Evy Cihlářové. Na místě stále ještě dlouho po druhé světové válce, v roce 1959 byla zbořena a na jejím místě vyrostl dům s číslem popisným 30. Pokud půjdete od “Národa” do ulice Komenského, nejde jej přehlédnout. Stejně jako nejde přehlédnout pamětní desku na jeho fasádě. Ta připomíná (nejen) události 16. listopadu 1942, kdy byly židovské rodiny ze Soběslavi odvlečeny nejprve do Terezína a později do vyhlazovacího tábora Osvětim.
Pamětní deska byla odhalena v neděli 15. listopadu 2015, za účasti Pavla Makovce, syna Noemi Blannové, tehdy poslední žijící členky bývalé židovské obce (zemřela v roce 2017). Ceremoniálu se zúčastnilo několik desítek lidí, včetně ředitele soběslavského gymnázia Petra Lintnera a Radima Jindry, který s žáky gymnázia pracoval na projektu Zmizelí sousedé. Slavnostního aktu se zúčastnili také členové kongregace Beth Shalom z Needhamu (USA) – právě v jejich držení je svitek tóry, který byl ze soběslavské synagogy zachráněný.
Soběslavští Židé a holocaust
Na začátku okupace žilo v Protektorátu Čechy a Morava okolo 120 tisíc Židů. Přibližně 30 tisícům se podařilo včas emigrovat, naprostou většinu ostatních čekal transport do Terezína a vyhlazovacích táborů na polském území. Válku nepřežilo nejméně 80 tisíc z nich.
V Soběslavi žili krátce před válkou například Zimmerovi, kteří provozovali textilní obchod, Frankensteinovi měli koloniál, Penížkovi, kteří měli koloniály hned dva, či Blannovi. Osud soběslavských židovských rodin, byť kvůli Norimberským zákonům velmi těžký už v prvních letech Protektorátu. Židé museli nosit žlutou hvězdu, v roce 1940 byly uzavřeny židovské obchody a synagoga. Osud židovské komunity se začal naplňovat 16. listopadu 1942, kdy bylo 56 židovských obyvatel Soběslavi vyzváno ke shromáždění se na volném prostranství vedle dnešní polikliniky, aby byli v transportu Transport Cb, č. 384 zavlečeni do Terezína a naprostá většina z nich pak do Osvětimi. Hrůzným faktem je, že z transportu, který měl výchozí bod v Táboře a čítal 619 osob, bylo zavražděno 580 lidí.
Soběslavské oběti holocaustu? Zemřely žena a dcera soběslavského rabína Zrzavého – dcera Hedvika zemřela v plynové komoře v Osvětimi někdy v roce 1943, její matka Adéla zemřela ve svých 72 letech v Terezíně v roce 1944. V Osvětimi byli zplynovány i děti soběslavských Židů – například desetiletá Dagmar Penižková zemřela v plynové komoře v únoru 1943, stejně jako její o tři roky starší sestra Helena.
Holocaust přežilo pouze několik soběslavských Židů
Holocaust přežila v Soběslavi pouze rodina Josefa Blanna, majitele koloniálu. Jeho manželka Milada byla nežidovského původu, a to rodinu zachránilo před transportem. Jejich dcera Noemi je právě tou Noemi, o které píšeme v části o soběslavské synagoze. Josefovi sourozenci Bedřich a Ida takové štěstí neměli. Bedřich se ještě před začátkem deportací postavil nucenému převzetí rodinné tkalcovny okupační správou, byl zatčen gestapem a odvlečen do Osvětimi, kde zahynul. Ida, která se provdala do Prahy, kde pracovala ve Vršovicích v židovské mateřské škole, byla zavlečena na východ (do ghetta v Lodži) hned prvním transportem z Prahy v říjnu 1941.
Josef Blann a jeho rodina nebyli nikdy odvlečeni do transportu. Sám Josef Blann se stal po roce 1948 představeným obnovené židovské obce Tábor, v letech 1957–1968 vedoucím domova důchodců v Choustníku. Na důchod se přestěhoval do Jáchymova. Zemřel v jedné z pražských nemocnic v roce 1976.
Válku a holocaust přežil také Dr. Arthur Katz, který byl v roce 1939 rabínem soběslavské židovské komunity a v době deportací byl v emigraci, když se mu v roce 1939 podařilo odjet do Velké Británie. Podle informací na webových stránkách kongregace Temple Beth Shalom přežili holocaust židovských obyvatel Soběslavi i 70letá Berta Kreisslová a pětiletý Pavel Wurmfeld.