Andělský mlýn. Příběh soběslavského vodního dědictví

Řím má Andělský hrad, jenž nechal postavit císař Hadrián jako své mauzoleum a později sloužil jako papežská pevnost. Soběslav má Andělský mlýn, známý také jako Andělovský nebo Křížkův mlýn, který je neméně fascinujícím kouskem historie, byť se jedná o historii lokální.

Jako téměř všechny soběslavské mlýny (a že jich bylo!), ani mlýn Andělský se do dnešních dnů nedochoval. Mlýn, který od středověku do začátku 20. století stál v místech dnešní křižovatky silnice E55 a Jiráskovy ulice v Soběslavi, totiž za mlynáře Františka Nováka, rodáka z Kvasejovic, který se oženil s vdovou po předchozím  mlynáři Janu Steinocherovi Annou rozenou Pechovou, lehl popelem v roce 1923.

Když pak spáleniště odkoupil podnikatel Ferdinand Süsser, rozhodl se mlýn již neobnovit a na pozemku brzy vyrostla Süsserova vila, kolem které se jezdí a chodí k letišti a naproti níž stojí hlavní budova učiliště. 

Historie Andělského mlýna sahá do počátku 16. století

Prvním známým majitelem Andělského mlýna byl Matěj Suchý, kterému patřil i další z mlýnů na Andělské stoce – tzv. Suchý mlýn, který byl ještě o něco blíž Lužnici (kousek za dnešním učilištěm). Ten jej prodal 430 kop Janu Pražákovi, který byl ale jen jedním z dlouhé řady mlynářů, kteří se na Andělském mlýně vystřídali. Po čase, protože Jan Pražák zůstal za mlýn dlužen, se Matěj Suchý na mlýn vrátil, aby jej v roce 1570 nechal převést na svého zetě Bedřicha Anděla.

Od té doby byl Andělem každý další mlynář, který na mlýn přišel, byť se ve skutečnosti jmenoval jinak. Třeba Mráček nebo Milota, což byly rody, která na Andělském mlýně působily víc než dvě století. V roce 1806 koupil mlýn Matěj Křížek a jméno Andělský mlýn bylo mezi lidem i na mapách vyměněno za Křížkův mlýn. Nakonec se majitelem mlýna stal starý mlynářský rod Steinocherů. Stalo se tak v roce 1815.

Ten jej (byť už nepřímo) vlastnil až do vyhoření v roce 1923 – když totiž v roce 1885 zemřel na tuberkulózu mlynář Jan Steinocher, provdala se vdova Anna za Františka Nováka, syna z rolnické rodiny z Kvasejovic. Za jejich působení pak došlo k už zmíněnému požáru, při němž byl mlýn do základů zničen.

Andělský mlýn – zajímavosti, které se dochovaly do současnosti

Andělský mlýn stál kousek od Lužnice, mohlo by se zdát, že z Lužnice k němu byla přivedena voda. Ne, mlýn byl poháněn vodou z rybníka Nadýmače – z něj byla a dosud je většina vody odváděna Dírenským potokem, malá část pak odtéká tzv. Andělskou stokou, které i dnes teče kolem (bývalé) panelovky u dřevařských závodů podél trati a pak přes město a vedle silnice E55 až k Lužnici.

Pokud chodíte k Nadýmači  “tunelem” pod novým železničním koridorem, pod drátěnou podlahou teče právě Andělská stoka. Mimochodem, Andělská stoka a Andělský mlýn jsou také jen kousek od místa, kde bývalo ve středověku popraviště.

Na břehu Andělské stoky u Süsserovy vily se dodnes dochoval také kamenný kříž – ten nechal postavit poslední majitel mlýna František Novák, když mu na začátku července 1899 vzala spála dva syny – 7. července zemřel dvanáctiletý František, o tři později pak pětiletý Václav. Jejich smrt připomíná nápis na zadní straně soklu kříže. Až půjdete kolem, podívejte se… a třeba položte ke kříži kytičku. Nedaleko mlýna našel smrt také jeden ze synů mlynáře Steinochera, který se v roce 1842 utopil.

Zmiňme také mlýn Čejnov, který je přes řeku (skoro) co by kamenem dohodil. I tento kdysi druhý největší soběslavský mlýn vlastnil rod Steinocherů. A vlastní ho dodnes, byť jeho rekonstrukce není z nejsnazších…