Soběslavsko je zajímavé flóře krajem zaslíbeným – a není přitom potřeba vydat se hned někam daleko za hranice města. Třeba takový Nový rybník je doslova pokladnicí zajímavých a mnohdy raritních rostlin, i když část z nich už vzala díky okolním polím a chovu ryb (jestli trvá, nevím). Podle Wikipedie proběhl v roce 2021 průzkum, který v místě potvrdil výskyt rozpuku jízlivého (jedna z nejjedovatějších rostlin v Česku), prstnatce májového, kapradiníku bažinného, voďanky žabí a dalších ohrožených druhů.
Když se vydáte kousek dál, třeba na Borkovická blata, Kozí vršek u Vlkova nebo na Písečný přesyp (také u Vlkova), máte šanci potkat další atraktivní zástupce zeleného světa. Několik jsem jich vybral do prvního dílu seriálu o zajímavých rostlinách Soběslavska. Všechny jsem potkal osobně na Borkovických blatech, některé jsem cvaknul jen tak na mobil, jiné zvěčnila bezzrcadlovka… jak to zrovna vyšlo.
Masožravá rosnatka okrouhlolistá je královnou Borkovických blat
Ale doma je nejen tam, najít se dá i na Veselských pískovnách nebo v okolí rybníka Rod v Nadějské rybniční soustavě. Na Borkovických blatech jí to ale sluší tak nějak nejvíc. Jak ji tam najít?
Pokud se za masožravou droserou vypravíte poprvé a nemáte představu, jak vypadá, budete potřebovat dvě věci – dobrý zrak a hodně štěstí. Přestože na fotkách rosnatky vypadají jako poměrně velké, ve skutečnosti budete hledat rostliny o průměru maximálně 3 – 4 cm. A protože rosnatka tvoří přízemní růžice listů, budete je hledat docela těžko, i když listy s lepkavými kapičkami jsou mimořádně atraktivní.
Rosnatka okrouhlolistá bez hledání? Několik rostlin jsme loni viděli v rašeliništi vedle nově prodlouženého povalového chodníčku – pár metrů před jeho koncem. Na blatech jsou ale i místa, kde roste i několik stovek masožravých rosnatek v jednom společenství.
Na blatech je doma i divoký rhododendron „rojovník bahenní“
Když na blatech rozkvete rojovník, poznáte to hned – květy divokého příbuzného pěnišníků (rhododendronů) silně a opojně voní. V borkovické přírodní rezervaci rojovník rozkvétá v květnu a na rozdíl od rosnatek ho hledat nemusíte – přibližně metrové keře nejde přehlédnout a roste jich dost i kolem povalových chodníčků v centrální části rezervace.
Velkou plochu (cca 100 x 25 metrů) si přisvojil pěnišník mimo značenou stezku – blata tu díky tomu získávají takříkajíc skandinávský ráz. Pokud rojovník potkáte, netrhejte ho, byť je ho na blatech dost, je chráněný a v jiných částech Česka vzácný.
Blatská stezka vás zavede i k plavuni pučivé. I ona je vzácná
Plavuně zná každý, kdo někdy viděl Cestu do pravěku. Objevily se v siluru, v karbonu už jich byly celé pralesy. Na výšku měly 30 metrů, průměr kmene dosahoval až 2 metry. Jejich připomínky najdete na Zemi dodnes. Tedy spíše pod zemí – pravěké plavuně se proměnily v černé uhlí.
Plavuň pučivá, která roste na Borkovických blatech je mnohem skromnější, co se vzrůstu týče. Její až metr dlouhé lodyhy se plazí po zemi, až 30 cm vysoké větvičky s výtrusnicemi rostou nahoru. Vzhled? Těžko ho popsat, každopádně vypadají plavuně hodně zajímavě – fotografie je jen malou ochutnávkou. I plavuň pučivá patří mezi ohrožené druhy, když ji potkáte, pozdravte ji, vyfoťte a… jděte dál. Mimochodem, dříve se výtrusný prach používal v kriminalistice do směsi na snímání otisků. Jestli je to tak i dnes, nevím.
Cestou k rezervaci můžete vidět i lýkovec jedovatý
Těžko říct, jestli je jeho výskyt na místě vedle cesty vedoucí lesem k začátku Blatské stezky přirozený, v každém případě je ale brzy na jaře nepřehlédnutelný. V době, kdy ještě většina zelených rostlin stále ještě odpočívá, lýkovec na vás zapůsobí jako zjevení – na jinak holých větvičkách nese hrozen růžovofialových kvítků, na kterých sedí čepice kopinatých listů. Keř přitom není nijak vysoký, má přibližně metr na výšku, po odkvětu si ho určitě ani nevšimnete.
Lýkovec je zajímavý a atraktivní, do vázy si ale jeho květy netrhejte. Už podle jména je jedovatý a v přírodě mu to sluší mnohem víc.
Z prvního dílu je to vše.