Český Brod, Prachatice, Tachov nebo třeba Lipník nad Bečvou. Co spojuje tato města? Dochoval se tady mimořádně zachovalý systém hradeb a městských opevnění – v Prachaticích mu dokonce dnešní místní samospráva věnovala samostatnou naučnou stezku.
Soběslav se s výše jmenovanými městy může směle měřit – zachované části středověkého opevnění našeho města jsou vše, jen ne bezvýznamné. Oku nejpřitažlivější je především jeho východní část, kde bývalé hradby odděluje od Černovického potoka odděluje dnešní Promenáda. Zachovaly se tu hlavní i parkánové hradby a (zrekonstruovaná) bašta. Vodní příkop tu byl hluboký přes 3 metry, ale bylo to asi více – už proto, aby mohl být napuštěný vodou z Černovického potoka.
Když vezmeme Promenádu za výchozí bod naší procházky po soběslavských hradbách a vydáme se po směru toku Černovického potoka, první místo, kde se musíme zastavit, je bývalý činžovní dům a dnešní poliklinika. Ta stojí svojí částí vodorovnou s potokem v bývalém hradním příkopu, který byl v těchto místech zasypán. Když se někdy podíváte z parkoviště za poliklinikou směrem k výtahu a vstupu do budovy, sami uvidíte, že malý zbytek hradeb je i tady.
Do opevněné Soběslavi se vjíždělo dvojicí bran, pěším sloužily dvě fortny
Hlavní vstupy do města byly ve středověku orientovány severojižním směrem, podobnost s pražskou severojižní magistrálou, která ve druhé polovině 20. století prakticky rozdělila hlavní město, je ale náhodná – soběslavské brány se pouze přizpůsobily nejdůležitějším obchodním trasám své doby.
Jižní brána (Veselská) spojovala město s Lincem, severní vedla k Táboru a Praze. Věže doplňovaly dvě fortny (branky pro pěší) – jedna směrem na Zvěrotice (Choustnická nebo Černovická), druhá na Bechyni. Té se říkalo Týnská. Do hradeb byly zakomponovány i bašty a strážní věže.
Když půjdeme po naší trase, nemineme ulici Petra Voka, ke které přiléhá západní část polikliniky. Právě tady ještě v roce 1833 stále už zmíněná brána Veselská.
Půjdeme dál? Dalším zajímavým místem je roh starých škol v Bechyňské ulici. Tady byla v městských hradbách vybudována úzká branka, kterou se vycházelo směrem k Bechyni. Říkalo se jí Bechyňská nebo Týnská fortna. Za připomenutí stojí fakt, že v blízkosti branky stála i katovna, kde žil soběslavský kat. Samozřejmě, za hradbami, vně města. A když už jsme zmínili staré školy – i ony stojí na místě původních hradeb a příkopu.
Další kroky nás povedou ulicí Horní příkopy, kde jak už název napovídá, vedl příkop. Dneska sem chodíme do drogerie, kdysi tu jistě probíhaly boje na hradbách. I bývalý soběslavský hrad je z pohledu městského opevnění zajímavý – zatímco jinde stál nejprve hrad a opevnění se mu přizpůsobovalo, v Soběslavi to bylo naopak. Hradby už byly na své místě, když se hrad stavěl. Západní opevnění se prakticky nezachovalo, pouze před Hláskou, která v opevnění zastávala roli hlavní strážní věže, a vchodem do dnešní městské knihovny je nízká zídka.
V Palackého ulici stála nejvýznamnější soběslavská brána – Táborská s padacím mostem
Půjdete-li ulicí Horní příkopy dál, dostanete se po pár desítkách do ulice Palackého. A právě tady stála brána Táborská, někde v prostoru mezi bývalým penzionem Nikola a protějším domem. Táborská brána byla původně doplněna dřevěným padacím mostem, ten pak na začátku 18. století nahradil most kamenný.
Po požáru v roce 1802 brána postupně chátrala, v roce 1843, deset let po rozbourání brány Veselské, byla i ona zbořena. V polovině 19. století pak začala postupná likvidace opevnění a hradeb – byly zbourány i obě fortny, historický střed města a předměstí Veselské a Táborské se spojili v jeden celek.
My ale ještě nejsme na konci cesty. Její poslední část nás dovede ulicí Dolní příkopy zpátky na Promenádu. Severní část městského opevnění se do dnešních dnů z menší části zachovala, přinejmenším tam, kde v bývalém příkopu nestojí domy. V místě, kde se bývalé hradby kříží s dnešní ulicí Protifašistických bojovníků, byla branka pro pěší směrem k Choustníku, Černovicím a dál. Tím je okruh uzavřen.
