Ochutnali jste někdy pravou rosolku? S pravděpodobností, která hraničí s jistotou, ne. Oblíbený likér, který jste si ještě v devatenáctém století mohli dopřát za cenu 36 krejcarů za lahev (ve stejně době třeba slepice stála 15 krejcarů), se už ve své původní podobě dávno nevyrábí. Není totiž kde vzít surovinu, která se pro jeho výrobu používala. A která je na Soběslavsku jako doma – nejvíce pak na Blatech.
Pravá rosolka se totiž vyráběla nakládáním listů masožravé rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia) do lihoviny s malým přídavkem cukru. Původ likéru jde vysledovat až do renesanční Itálie, kde byl znám jako Rosalio (též Rosaglio). Česká verze Rosalia nebyla o nic horší než italské „panské pití“ a byla oblíbená především u dam – pozvat svoji vyvolenou na vesnické tancovačce na štamprli rosolky bylo projevem slušnosti. Rosolka provázela člověka od kolébky (křtiny) po odchod ze světa (pohřeb).
Na Soběslavsku byla rosolka k dostání jistě v každém lepším (i horším) hostinci, třeba v Zálší i jinde na Blatech – koneckonců, na rašeliništích v okolí byly masožravých rosnatek celé koberce.
Dnes je rosnatka okrouhlolistá chráněná, kdo by chtěl ochutnat pravou rosolku, má smůlu – před několika lety si sice nechal kuchař Roman Vaněk pro svoji kulinářskou show několik lahví připravit z rosnatek dovezených z Madagaskaru, ty jsou však dávno vyprodány.
Nezbývá tak, než si dát likér jiný. Nebo, a to je ještě lepší, žádný. Čistá hlava je čistá hlava – a člověk pak lépe vidí i ty rosnatky, které na blatech zbyly. I dneska se dá narazit na celé koberce těchto drobných zázraků rostlinné říše.