Doba císaře Rudolfa II. Habsburského byla dobou, kdy se české země staly kulturním i politickým centrem říše. Rudolf přenesl svůj úřad z Vídně do Prahy, která se proměnila v metropoli evropského umění, alchymie, ale i vědy.
Do „zlaté“ Prahy, jak se jí začalo přezdívat se k císařskému dvoru vydaly osobnosti vědy (astronomové Tycho de Brahe, Jan Kepler), umělci (třeba malíři Hans von Aachen či Arcimboldo, autor slavného alegorického obrazu Rudolfa II., poskládaného ze zeleniny, ovoce a květů) i alchymisté (především Edward Kelley a John Dee).
V nejbližším okolí císaře se ale začaly objevovat i postavy a postavičky, které začaly svůj vliv na duševně i politicky (mírně řečeno) nekonzistentního císaře využívat pro svoje vlastní méně i více pokřivené zájmy. Na konci 16. století se mezi nimi objevilo i jméno Jeronýma Makovského, člověka, který pak několik let coby nejvyšší komoří ovlivňoval císařova politická i další rozhodnutí.
Byl to on, kdo rozhodoval, s kým se císař setká, on také dokázal ovlivnit jeho rozhodnutí v mnoha záležitostech tím směrem, odkud přiteklo nejvíc peněz do jeho vlastní kapsy. A byl to také on, kdo už v roce 1603 poznal, že žádný strom neroste do nebe… ale o tom ještě později…
Zpátky na začátek: Co měl Jeroným Makovský společného se Soběslaví?
Původ. Narodil se jako Jeroným Karlů, vnuk soběslavského konšela Vavřince Makovského, kterému v roce 1551 císař Ferdinand I., udělil erb a šlechtický predikát z Makova. Vavřinec vychoval dva syny, kteří ale zemřeli bez potomků – šlechtický rod Makovských z Makova byl tak odsouzen k vymření po meči.
Nestalo se tak, právo používat šlechtický titul přenesl po Vavřincově smrti v roce 1589 císař Rudolf II. na syny Vavřincovy dcery Reginy, vdané za měšťana Jeronýma Karlů. Vavřincovy vnukové Jeroným a Jan mohli od té doby používat dědečkův erb a jméno Makovský z Makova.
Tady došlo, byť na dálku, asi k prvnímu setkání Jeronýma Makovského s panovníkem. K dalšímu, už osobnímu, došlo o několik let později, když Jeronýma císaři doporučil pro jeho znalosti a dovednosti v alchymii Petr Vok. U slavného Rožmberka byl Jeroným od roku 1592 komorníkem, od něj také dostal za svoje služby darem Rybovu Lhotu – svůj jediný větší majetek před odchodem do Prahy. Do císařských služeb nastoupil Jeroným Makovský v roce 1595.
V císařských službách se Makovský cítil jako ryba ve vodě. Začínal jako alchymista, už v roce 1597 jej ale císař jmenoval za svého nejvyššího komorníka. Jeroným se tak stal člověkem, který stál císaři nejblíže a měl tak moc, kterou v té době neměl nikdo jiný. Byl to on, kdo rozhodoval, kdo se k císaři dostane, nakupoval pro císaře umělecké předměty, brzy se začalo říkat, že říši nevládne Rudolf II., ale Jeroným Makovský – takovou mocí na postu nejvyššího komorníka vládl.
Žádný strom ale neroste do nebe, a ani sláva úspěšného intrikána Makovského netrvala dlouho. V roce 1603 jej coby nejvyššího komorníka a „krále císařových intrikánů a korupčníků“ nahradil Filip Lang z Langenfelsu. Stalo se tak poté, co se Lang od Makovského naučil vše, co potřeboval. Brzy poté následovalo obvinění Makovského z mnoha přečinů, byl zatčen a uvězněn na Točníku. Utekl. Po dopadení v Sasku byl odsouzen k trestu smrti, ten byl ale nakonec zmírněn a Makovský nakonec strávil 20 let ve vězení na Křivoklátě.
Propuštěn byl v roce 1624, jeho vliv a bohatství, které nastřádal během služby u Rudolfa II., byly ale tatam. Jako „bolestné“ dostal 4 000 kop míšeňských grošů, za které koupil vesnici Pavlov na Pelhřimovsku. V roce 1630 Jeroným Makovský zemřel v Praze, kde dožil o samotě s manželkou Reginou.
Tak skončil život slavného intrikána, který v době jeho největší slávy patřil i pražský dům U Tří růží, kde získal šenkovní právo a z něhož se stal po Makovského pádu, kdy vlastnické právo získal Jeronýmův bratr Jan, nevěstinec slavný snad po celé tehdejší Habsburské říši.