K Mlýnům mám blízko, pochází odtud můj otec, jeho otec, i několik dalších otců a dědů v řadě, první Kupka přišel do Mlýnů z Horní Radouně na začátku 19. století. Pradědu jsem samozřejmě nezažil, jmenoval se Rudolf, byl hluchoněmý a byl krejčím. V živnosti mu pomáhala jeho žena Josefa, rozená Ptáčková, z Krtova.
Děda byl Rudolf taky, byl dlouho ve straně a stranu ve Mlýnech i zakládal a dlouho vedl. Měl jsem ho rád, na tohle mezi námi za jeho života nikdy nepřišla řeč. S babičkou se seznámil v Praze, kde pracoval jako umělecký štukatér na Barrandově. Ona sloužila v domácnosti herce Bohuše Záhorského, kam často za války chodíval i Vlasta Burian, který rád obveseloval sešlost známou a za protektorátu jistě nebezpečnou historkou, jak vysoko skáče jeho pes, když ho doma vítá… jestli neznáte, Burian přitom zvedá ruku tak vysoko, že to připomíná pozdrav jistému šílenci s úzkým knírkem pod nosem…
Od rodinné anabáze zpátky ke kostelu svaté Kateřiny – ale nepůjdeme daleko. Kupkovi totiž bydleli v domku hned pod kostelem. Dnes tam bydlí bratranec, akorát jsme se potkali… 
Potkal jsem i další místní, třeba mladého tatínka, který se ptal, jestli fotím kostel pro realitku. Na hřbitově jsem po mnoha a mnoha letech poklábosil u hrobu Venci Spilky (kdo jste ho znali, vzpomeňte na něj) s jeho ženou Janou…
Kostel patří v kraji k nejstarším, postaven byl někdy v polovině 14. století, dodnes se na třech oknech dochovaly gotické kružby (viz jedna z fotografií). Husité kostel, jak bylo jejich dobrým zvykem, pobořili a zpustošili, teprve v roce 1609 byl kompletně obnoven a byla znovu vystavěna věž. Za světových válek přišel kostel o oba své zvony, které získal od Marie Konstancie Voračické v roce 1730. Menší byl nenávratně zrekvírován za první světové války, druhý měl být roztaven do děl za války druhé – po válce se ho ale podařilo nalézt a byl vrácen do věže. V polovině padesátých let byl kostel opraven, dílčích oprav se dočkal pak ještě několikrát, naposledy v roce 1995.
V dávných dobách byl kostel spojen podzemní chodbou s farou, která se během staletí proměnila v obytné stavení (viz jedna z fotografií) – dodnes se tu tuším říká „u Jandů“. Před vstupem do kostela vysadil místní učitel V. Růžička v roce 1780 dvě lípy. Jedna tu stojí dodnes, druhá padla v roce 1978 na střechu kostela.
Severně od kostela býval rybník, dva rybníky byly i pod kostelem, otec často vzpomíná, jak na jednom z nich ještě jako kluci bruslili. Dnes není po rybnících ani památky, stejně jako po nádherném stromořadí z topolů, které si pamatuji coby dítě.
Přidejte odpověď