Jsem rodák z Předboře, a i když jsem dlouhá léta strávil v Praze a dnes žiju v Soběslavi, mohu s klidným svědomím říct, že okolní kraj, kterému dominuje hora Choustník se zříceninou stejného jména, znám jako svoje boty. I když vlastně, tohle tvrzení dnes už úplně neplatí… Spousta se toho s kůrovcovou kalamitou změnilo, a tak, když jsem se na místa, která mám tisíckrát prochozená, před pár dny vydal, čekala mě spousta nečekaných výhledů.
Auto jsem nenechal tentokrát na novém parkovišti u silnice na Mlýny, kde mají návštěvníci k dispozici i stánek se zmrzlinou, kávou a dalším občerstvením, zaparkoval jsem u „staré“ cesty na hrad (zelená turistická značka na konci Choustníka) a vydal se po lesní silničce zvané Okružní, která obepíná choustnickou horu kolem dokola. Hrad Choustník jsem si naplánoval až na konec.
Hned na začátku projde člověk kolem dílny-galerie řezbáře Ondřeje Drábka, který do Choustníku přišel před několika lety. Jeho práce je od loňska dobře známá i soběslavským – tedy přinejmenším těm, kdo viděli v době adventu dřevěný betlém na náměstí vedle vánočního stromu.
Kousek dál je rozpadající se hájovna, dnes již opuštěná. Pamatuji, jak se poblíž ní dělávaly ohně, kde nechyběl sud piva a dobrá zábava, z paměti lovím jména jako Míra Pařízků, Venca Potůčků (tedy snad Venca… a snad Potůčků), ty si pamatuju. Naproti hájovně vyrostl přes cestu nový dům, louka pod ní směrem ke vsi je rozparcelována a staví se tu i nová silnice – je zřejmé, že Choustník se bude rozrůstat tímto směrem.
Pak už jsem se vydal po staré silničce, která obepíná horu. Řeknu vám, jít po Okružní (tak se silnici mezi místními říká) znamená jít úplně jiným světem než ještě před pár lety. Les zmizel nad i pod silnicí, v místech, kde předbořští říkají Na Směně a kde jsme ještě poměrně nedávno sbírali suchohřiby a syrovinky, je lán suché trávy, ve které sem tam stojí modřín.
Chybějící les ale nabídl také úplně nové pohledy do krajiny. Ze svahů choustnické hory je vidět Předboř, statek Šimečků, dům Novotných, starý teletník… trochu dál na jihu je hora budislavská. I ona přišla o většinu smrkového lesa a jen nahoře přežívají staré bučiny. Pojďme ale dál… stačí ujít pár desítek kroků a dole se v povzdálí u silnice na Psárov objeví Pakostův mlýn. Za dalších pár desítek kroků je hned vedle silničky jednoduchý železný kříž, vztyčený na památku posledního jelena zastřeleného v choustnickém polesí.
Pak už přichází na scénu Mlýny. Nejdřív vrch Strážiště (jen o málo nižší než Choustník) na obzoru, pak se mezi stromy vynoří věž kostela svaté Kateřiny a jeho blízké okolí. Jen domek, ve kterém se narodil můj otec a kde měl svoji krejčovskou dílnu můj hluchoněmý praděd Rudolf, vidět není. Mimochodem, hory Choustník, Strážiště a Budislav jsou na samém západním konci Křemešnické vrchoviny, jejímž nejvyšším vrcholem je Křemešník. Pokud lyžujete, možná znáte tamější sjezdovku. Pokud rádi chodíte po rozhlednách, možná znáte tu, které na Křemešníku stojí kousek od poutního kostela a křížové cesty. A vlastně i kousek od studánek, ze kterých teče voda vždy jen část roku.
Pojďme ale zpět. Hora Choustník je prakticky odlesněná i ze severu, ze směru, kudy se na hrad chodí od parkoviště. Je vidět další dříve neviditelnou vesnici – Chrbonín. Ale to už je člověk skoro u vrat do hradu. Jsou otevřená, návštěvnická sezóna začala. Nakouknu dovnitř a pak rychle starou pěšinou po zelené značce dolů do Choustníka. A domů, do Soběslavi.
Jestli se vypravíte na hrad Choustník na Táborsku, dejte si i procházku po Okružní. Cesta je rovinatá (kromě výstupu na hrad), přibližně 5 kilometrů ujdete i pomalým tempem za hodinu a půl. A místní „nové výhledy z hory“ stojí rozhodně za to.
Přidejte odpověď