Lužnice. Čím je řeka našeho města pro vás?

Většinu času teče tak klidně, že člověk, který je v Soběslavi poprvé, může zapochybovat, jakým směrem vlastně směřuje její proud. Za povodní ale dokáže být krutá – zatímco běžně jejím korytem proteče kolem 30 m³ za vteřinu, za největších novodobých povodní v roce 2002, kdy nemilosrdně ničila vše, co jí stálo v cestě, to bylo neuvěřitelných 642 m³ za vteřinu.

To jsou dvě tváře řeky Lužnice, která pramení v Rakousku a která se dlouho rozmýšlí, jestli poteče Českem nebo zůstane za hranicemi. V Soběslavi přes ni vedou dvě lávky pro pěší (jedna u Paluby, druhá zvaná Houpačák pod Svákovem) a jeden silniční most (ten směrem na Bechyni, za Hvížďalkou), nedaleko kterého se v lednu 2024 usadily nutrie.

Na Lužnici v Soběslavi stojí dodnes několik mlýnů – Čejnov (s trochou dobré vůle), Valcha a Špačkův mlýn, mlýn Panský (Steinigerův) se nedochoval. Přítoky? V lokalitě U Sloupu se do Lužnice vlévá z pravé strany Doňovský potok, u Čejnova se pak připojuje další pravostranný přítok – Dírenský potok. U učilišť nedaleko letiště se pak do řeky vlévá ve středověku uměle vytvořená Andělská stoka, která poháněla Andělský a Suchý mlýn.

Největším přítokem řeky Lužnice v Soběslavi je potok Černovický. Byl jsem u jeho pramene za Černovicemi, často jsem chodil v rodné Předboři k místu, kde bouřil v kamenech pod přepadem z rybníka Chobot…

V Soběslavi byl Černovický potok dlouho přirozenou součástí městského opevnění a za povodní dokázal také velmi pozlobit – pamětní tabule na zdi kostela svatého Marka v parku u kina jsou toho dokladem. Asi posledním (ještě) soběslavským přítokem Lužnice je Nedvědický potok, který se jako jediný do řeky připojuje nedaleko Ovčína zleva.

Mohl bych dál vyjmenovávat – soběslavské jezy, staré říční kilometrovníky, které se dochovaly do dnešních časů a další a další zajímavá místa a zajímavé artefakty kolem Lužnice v Soběslavi. Já se ale vydám za hranice našeho města a ukážu vám dvě místa, která by měl podle mého někdy navštívit každý Soběslavák – k prameni Lužnice a k jejímu soutoku s řekou Vltavou.

Pramen Lužnice? Jediné místo, kde se z Lužnice bez obav napijete

Vydali jsme se k němu z Pohoří na Šumavě (se Šumavou má společné jen to jméno), cíl je v Rakousku kousek za hranicí. Řeka tu vyvěrá v severním svahu hory Eichlerberg a je to asi jediné místo, kde se z Lužnice můžete bez obav napít. A když se budete pozorně dívat,najdete kolem i vzácné dřípatky horské a tajemné devětsily bílé. Z Pohoří se k prameni Lužnice dostanete přes celoročně otevřený turistický hraniční přechod.

Kousek od hranice, už na české straně, narazíte ještě na český pramen Lužnice. Vytvořili jej nadšenci na místě pramene jednoho z přítoků Lužnice skutečné. Mě osobně český pramen nezaujal, ale ve vašem případě to možná bude jinak.

Mimořádné genius loci má i samotná obec Buchers, v roce 1923 přejmenovaná na Pohoří na Šumavě (dost nelogicky, leží v Novohradských horách). Ještě po první světové válce v prosperující obci žilo 1300 obyvatel (přes tisíc německé národnosti), v roce 1951 po odsunu zbylo 70 stálých obyvatel.

V hraničním pásmu, kam v době, kdy se v tuzemsku budovaly po sovětském vzoru lepší zítřky, pak obec pozřel zub času. Zůstal jen kostel, který z větší části těsně před sanací v roce 1999 spadl. Zbylé části byly zakonzervovány a dnes slouží jako místo setkávání lidí z Česka a Rakouska. Za návštěvu rozhodně stojí i starý bucherský hřbitov s opuštěnými kříži, obehnaný polorozpadlou zdí… cestou se zastavte i v kapli, kterou si odsunutí obyvatelé postavili hned za hranicí v Rakousku.

Lužnice a Vltava? V jeden tok se spojují v Týně nad Lužnicí

Místo soutoku najdete snadno… a snadno k němu dojdete i pěšky od rozhledny Semenec v Týně nad Vltavou. Stačí se vydat dolů po žluté turistické značce a nemůžete minout – přímo u soutoku pak stojí kaplička sv. Jana Nepomuckého.

Cestu k soutoku si ale můžete zpestřit mnohem delší „procházkou“ – z Plané nad Lužnicí vede kolem řeky až do Týna nad Vltavou Stezka Lužnice, několik desítek kilometrů dlouhá a představující krásy řeky a jejího okolí v té nejčistší podobě. Mlýny za Harrachovkou, Dobronice s hradem a kostelem Nanebevzetí Panny Marie, Stádlecký most, Příběnice a Příběničky, Bechyně se Zářečím a mostem Duha, Koloděje… čeká vás přehlídka toho nejlepšího, co může řeka Lužnice a její okolí nabídnout.

Já osobně mám rád nejraději dva úseky Stezky Lužnice – z Tábora vlakem do Bechyně, pak okruh po bechyňských vyhlídkách a po červené pod mostem Duha k Táboru. U Harrachovky pak doporučuji vyplazit se do konce ke Klokotům a pak už jen doklopýtat k autu na nádraží. Podle toho, kde všude trošku odbočíte, najdete 38-42 kilometrů.

Druhý okruh pak vede z Bechyně opačným směrem – do Týna nad Vltavou k soutoku Lužnice s Vltavou. Cestou projdete Koloděje, přírodní park Semenec, samotný soutok. Doporučuji projít si město a pak se přes sídliště Hlinecká vydat k lokalitě Velký Depot, kde vybuchl v roce 1753 muniční sklad císařských dělostřelců. Tragédii připomíná barokní sousoší, které by v místě mezi poli čekal jen málokdo.

Do Bechyně pak vede cesta přes Židovu strouhu (žlutá turistická značka), kde je ale třeba častokrát přebrodit potok, který je hlavně v časném jaru dost studený – a to mám i já moc dobře vyzkoušeno. Zbytek cesty vede po modré, okruh jako takový pak měří opět kolem 35-40 kilometrů.