V Předboři u Choustníku jsem vyrostli a jednou se tam i vrátím do staré chalupy po rodičích, není tak divu, že mnoho mých historických bádání směřuji tam. Pojďme se tentokrát místem, které je dodnes zřetelným důkazem toho, jak i po téměř 200 letech zůstává v krajině vidět doklad lidské činnosti v podobě staré a nepoužívané cesty.
Když porovnáte mapu starou (císařské otisky) a novou (současná katastrální mapa), vidíte na první pohled, že před 200 lety se z Předboře do Tříklasovic a pak dál jezdilo jinudy – přes část obce, které se tehdy říkalo Piwowary. Před nedávno zavřenou předbořskou hospodou (dům stál už v době císařského mapování, ale těžko říct, jakému účelu sloužil) se odbočilo uličkou, která vypadá na mapě stejně úzká jako dnes, takže zcela jistě byla průjezdná jen jedním směrem, dolů k potoku, do míst, kde později stál vodní mlýn rodiny Pakostů.
Přes potok, přesněji přes jakési slepé ramenou, které podle směru šipky přivádělo vodu zpět do rybníka, byl postavený můstek, ze kterého se do dnešních dob dochovaly kamenné základy v březích. Pak cesta vedla svahem vedle potoka nahoru až tam, kde se napojuje na dnešní asfaltovou silnici v zatáčce u rybníka Chobot. Stoupání je docela prudké, docela si dovedu představit, že někde nahoře možná stála jedna z nejrozšířenějších „dopravních značek“ středověku – brzdový kámen.
Na obou mapách jsem vyznačil kroužkem přibližně stejné místo – stačí se na chvíli zastavit, zavřít oči a zaposlouchat se. Možná i vy uslyšíte ržání koní, hlasité výkřiky vozky a skřípot kol formanských vozů naložených pytli s obilím? 
Přidejte odpověď