Historie městské věže v Soběslavi je pevně spjatá s historií soběslavských zvonů. Zvony pravděpodobně byly na věži už v její nejstarší podobě, záznamy hovoří o roku 1210. Tehdy byla věž postavená při kostelu sv. Petra a Pavla na soběslavském náměstí ještě nižší než dnes.
Za husitských výbojů byla původní věž, která byla významnou strategickým objektem s výhledem do širokého okolí, zbořena. Také vedle stojící kostel byl vypálen a vykraden, katoličtí kněží prý byli na soběslavském náměstí husity upáleni.
Několik desetiletí pak byla Soběslav bez kostela, bez městské věže a bez zvonů. Teprve v roce 1485 začala stavba nové věže – práce pod vedením Beneše z Trhových Svin a Buriana z Tábora byly dokončeny o dva roky později. Ještě o něco déle byly na novou dominantu města Soběslavi umístěny nové zvony.
Přehled původních zvonů na soběslavské věži
V roce 1490 byl vysvěcen Cerazský zvon. Jeho váha byla 486 kg, později je mu říkalo také Poledník a Jan Evangelista. V roce 1492 byl vysvěcen zvon Marie. Ten nebyl nijak velký, vážil 252 kg. V roce 1852 byl tento zvon přelit přelit pražským zvonařem Karlem Bellmannem, důvodem byla prasklina z roku 1811.
Ve stejném roce jako Marie byl odlit a vysvěcen i zvon Velký, dnes zvaný Petr Pavel. Jméno Velký nedostal náhodou, jeho váha je 1891 kg, přičemž jen samotné srdce zvonu váží 100 kg. I Petr Pavel byl přelit, a to po poškození, které mu v roce 1661 způsobil blesk. Ten zapálil na soběslavské městské věži i střechu, poškodil zdi kostela a varhany, tlaková vlna vytloukla všechna okna. Téměř století pak věž chránila provizorní sedlová střecha.
Zvon byl opraven (přelit) v roce 1663, do jeho těla byly přidány tři mosazné dělové hlavně. Práce se ujali zvonařští mistři Štěpán Pricquey z Klatov a jeho mladší bratr Jan, majitel zvonařské huti v Mladé Boleslavi. V našich zemích té doby patřili oba k nejpřednějším zvonařům. K ruce byl bratrům soběslavský kovář Jiří Křivan.
Čtvrtým zvonem, který byl na věž umístěn na konci 15. století byl zvon Starý. Jeho hmotnost byla 959 kg a pravděpodobně byl odlit ještě před rokem 1421, kdy byla věž zbořena husity. V roce 1716 přibyl na soběslavskou městskou věž ještě pátý zvon – Umíráček.
Světové války znamenaly pro soběslavské zvony tragický konec
Historie soběslavských zvonů byla pak několik století klidná, teprve začátek první světové války znamenal jejich konec – až na Petra Pavla byly tři z nich 17. – 19. října roku 1916 zrekvírovány rakousko-uherskou armádou, roztaveny a použity na zbraně. Nejmenší zvon Umíráček o hmotnosti 160 kg potkal stejný osud v lednu 1918.
Rakousko-uherská armáda si stejně necitlivě počínala i v případě dalších zvonů v Soběslavi a okolí. Z kostela sv. Marka byl odvezen zvon z roku 1651 o váze 166 kg, další zvony byly zrekvírovány z kostelů v Kvasejovicích, ve Skalici a v dalších farnostech.
Po válce a vzniku Československa doplnily zvon Petr Pavel na věži tři jiné zvony – sv. Václav (878 kg), Jan Nepomucký (599 kg) a Panna Marie (408 kg) ze zvonařské firmy Rudolf Perner z Českých Budějovic byly vysvěceny biskupem Šimonem Bártou v roce 1925. Bohužel, i jejich osud zpečetila válka. V roce 1941 byly zrekvírovány německou armádou a stejně jako jejich předchůdci o několik desetiletí dřív roztaveny.
Novou budoucnost dává zvonům ze soběslavské městské věže Michal Votruba
Historie soběslavských zvonů tímto ale ani zdaleka neskončila. V roce 2012 byl na městskou věž po vysvěcení vyzdvižen 92 kg těžký zvon Petr Vok společně s desetikilovým zvonem menším. A konečně v roce 2017 doplnila městské zvony Panna Maria, která se ozývá ze sanktusníku. Autorem všech nových zvonů je Michal Votruba z Myslkovic.
Historie soběslavských zvonů tak pokračuje dál. Téměř dvoutunový Petr Pavel je u ní od samotného začátku. Mimochodem, víte, že kvůli jeho hmotnosti musel být ve svém závěsu už několikrát pootočen (uvádí se 3×), aby se předešlo poškození zvonu údery srdce do stále stejného místa?
Se zvonem Petra a Pavla se váže i jedna legenda. Jak píše Wikipedie: „V roce 1680 postihla Soběslav morová epidemie. Každý den někdo této nemoci podlehl. Tato úmrtí prý doprovázel v Soběslavi zvláštní jev. Předtím, než někdo na tuto nemoc zemřel, se vždy zvon sám od sebe rozezněl. Tento jev podle pověsti ustal s morovou epidemií a v zimě stejného roku.“