Předbořská hospoda… Není snad nikdo, kdy by ji před rokem 1989 v regionu neznal. Šel jsem kolem ní naposledy v květnu 2026, kdy jsem s panem Akitou obešel po čase rodnou hroudu. A cestou jsem vzpomínal, jak hospoda paní Vlasty vypadala a fungovala v dobách mého dětství před čtyřiceti.
Za dveřmi byla úzká chodba, kde byl telefon, který sloužil místním v případě nouze. Výčep byl napravo, nalevo byla obytná kuchyně. Lahvové pivo a limonády, pro ty se chodilo až na konec chodby – limonády byly v místnosti napravo, pivo nalevo. V místnosti s limonádami byl i mrazicí box, kde měla paní Vlasta nanuny, v době mého dětství nejvíce ledňáčky. Dolů na dvůr se chodilo na záchod. Ten býval dlouho klasický – žlábek na zemi, zpocené fleky na zdi v místech, kde si opilci při močení opírali unavené hlavy… aspoň tak si to z dětství pamatuju, snad dobře.
Moje dětské vzpomínky na paní hostinskou? Táta má rád v hnědých flaškách, že jo? ptávala se, když jsem šel pro lahvový. Kolik se ti tam vejde, tři, že jo? ptávala se, když jsem chodil se skleněným džbánkem, i když míru měla určitě v oku. A když jsem chtěl sušenku, poslala mě do vitríny, která jako pokladnice plná sladkostí stála mezi okny.
Otec paní hospodské Vlasty, pan Jordák… Už za mého dětství to byl pán v letech, neustále nosil fajfku a že je právě v hospodě poznal člověk, hned jak otevřel dveře – hůř už slyšel a v kuchyni hlasitě hrála televize. Vidím ho jako dneska, jak si to štráduje z domu vedle kina do hospody nebo zpátky. V létě, v zimě, za deště, v horku. Chodival při krajnici i ve dnech, kdy přes Předboř jezdívaly dost nebezpečně kolony vojsk Varšavské smlouvy a já stál na křižovatce a mával jim na pozdrav. A mimochodem, v okolí nebylo lepšího řezníka.
Předbořská hospoda měla i své přespolní štamgasty, z dětství vzpomínám na dva pravidelné návštěvníky ze sousedních Mlýnů – jednomu se říkalo Bačkora, druhému Kolumbus. Někdy si zastavili v sedm večer autobus, co jezdíval na Mlýny, ale častěji se zdrželi a dva kilometry domů došli pěšky.
Co pamatuju, na čepu býval v Předboři třeboňský Regent. Místní ho do sebe lili horem dolem, ti, kdo bydleli dole pod hospodou u potoka v Pivovárech, si nosili pivo v půllitrech rovnou domů. Tedy alespoň někteří. A někteří se dost naběhali.
Kdy se v předbořské hospodě zavíralo? Záleželo na společnosti, ale hlavně v létě, třeba když dorazili vedoucí z pionýráku na Jankově, hrávala harmonika otevřenými okny na celou ves ještě nad ránem. Už ráno se ale opět otvíralo, k paní Vlastě si zvykli chodit na snídaně a obědy lufťáci a “pražáci”, kterých jezdívalo do Předboře na léto nemálo.
Hospoda v Předboři byla jediná svého druhu, jinak to nejde říct. Škoda, že je zavřená a dům změnil vlastníka. Ale tak už to v životě prostě chodí. Mimochodem, její historie sahá daleko do minulosti, už v soupisu podnikatelů z roku 1908 je vidět, že předbořskou hospodu provozoval pan Antonín Jordák, pokud se nepletu, dědeček paní hospodské Vlasty.
Jak vzpomínají na doby největší slávy fanoušci Sobeslavskem.cz na Facebooku? Tady je pár jejich vzpomínek:
Nesmím zapomenout na skvělé pivo. Pěna stále držela. Strmé schody do sklepních prostor,kde měla sudy. A hovězí gulášek z líček. Nezapomenutelná chuť. Bylo tam vždy krásně. Vlasta byla Vlasta.
Těch vzpomínek na hospodu a paní Vlastičku (my z Jankova ji říkali paní Upírka) nejednou když už jsme toho měli hodně vypito, někoho napadlo dát si zelenou… Vlastičko 24x zelenou… a kdyz to přinesla …. kšeft nekšeft… říkala… kluci nepijte to, bude vám blbě… nebo jindy… šli jsme s Richardem do hospody a chytil nás strašnej liják po cestě… přišli jsme do hospody… no kluci vy jste zmáčený… počkejte mám tady košile po dědovi… nebo jak počítala útratu… no hele tak tohle bylo tak za … moc masa jsem Ti nedala…
Dodnes si pamatuji, že by se dým u výčepu nechal krájet. A paní Jordákova s panem Jordákem seděli v rohu u kamen povídali si a při tom sledovali ja paní Vlasta vařila. A když jsme s rodičema jeli na víkend do Mlyn rádi jsme zde v zatáčce zastavili. A také na prahu dveří navštěvníky vítal malý pejsek…
Byla to jedna z mála hospod, kde mi chutnalo pivo, jednou o vikendu, jsme chtěli zajít na oběd, přišli jsme v jednu hodinu… dostali jsme vynadáno, že nevíme kolik je hodin, ale taky nás Vlasta vzala ke sporáku a ukázala králíka a knedlík, jestli prý může být… Bylo to strašně dobrý poctivý… hodně večeru jsme tam strávili.
Přidejte odpověď